Kosmos 133

Kosmická loď Sojuz 7K-OK(A) s aktivním stykovacím zařízením

Kosmos 133 byl sovětský testovací satelit vypuštěný z kosmodromu Bajkonur na palubě rakety Vostok. Zároveň se jednalo o první bezpilotní zkušební let kosmické lodi Sojuz 7K-OK kolem oběžné dráhy Země.

Prototyp kosmické lodi nazvaný Kosmos 133 vyrobila a provozovala Ústřední konstrukční kancelář experimentálního strojírenství (rusky (CKBEM, Центральное конструкторское бюро экспериментального машиностроения /ЦКБЕМ/, do 1966 OKB-1), nyní RKK „Eněrgija“ im. S. P. Koroljova (РКК „Энергия“ имени С. П. Королёва), Koroljov (dříve Kaliningrad u Moskvy), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR)).


Popis lodi

Loď typu Sojuz (typové označení 11F615, model 7K-OK, jehož celková délka činila 6,98 m a maximální průměr 2,72 m, sestávala ze tří částí: z návratového modulu (SA – spuskajemyj apparat), z obytné sekce (BO – bytovoj otsek) a z přístrojové sekce (PAO – priborno-aggregatnyj otsek).

Modul SA byl dlouhý 2,16 m a měl kuželový tvar. Jeho maximální průměr činil 2,2 m a vnitřní objem 3,85 m3 (z toho prostor pro posádku 2,5 m3). Byla zde umístěna 3 křesla pro kosmonauty, řízení lodi, kontejnery pro dopravu nákladu na Zem a nouzové zásoby potravin a vody. V přední části se nacházel kruhový průlez do obytného úseku o světlosti 0,6 m, jakož i dva hermetické kontejnery s padákovými systémy: hlavní o ploše 1000 m2 a záložní, jehož plocha činila 570 m2. Povrch SA kryl ablativní tepelný štít. Na spodní straně jsou umístěny 4 motory pro měkké přistání.

Sekce BO byla dlouhá 3,29 m a měla ogivální tvar. Její maximální průměr činil 2,2 m a vnitřní objem 6,6 m3 (z toho prostor pro posádku 4 m3). Sekce sloužila k pobytu a odpočinku posádky. V přední části bylo umístěno aktivní stykovací zařízení, které sloužilo k připojení lodi k jinému kosmickému objektu, bez možnosti přestupu osádky.

Sekce PAO, sestávala ze tří úseků. Přechodový úsek sloužil k připojení návratového modulu. Nesl proto 10 motorků o tahu 100 N pro stabilizaci a drobné korekce dráhy včetně zásob paliva (peroxid vodíku). Hermetizovaný přístrojový úsek měl průměr 2,1 m a výšku 0,5 m (objem 2,2 m3). Byly zde umístěny přístroje orientačního a navigačního systému, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém a programové časovací zařízení. Motorový úsek měl válcový tvar o průměru 2,1 m, dole s kuželovým límcem s maximálním průměrem 2,72 m a nesl motorovou jednotku KTDU-35, s hlavním jednokomorovým motorem, který vyvinul tah 4,09 kN, a záložním dvoukomorovým motorem s tahem 4,03 kN. Byly zde i palivové nádrže a turbočerpadla pro dopravu kapalného paliva (asym. dimetylhydrazin] a oxid dusičitý). Byly zde také 4 korekční motory o tahu 100 N a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému o tahu 10-14,7 N. Radiátor klimatizačního systému byl umístěn na povrchu a panely slunečních baterií, jejichž rozpětí činilo 8,37 m, byly připojeny k bokům motorového.

Celá kosmická loď byla pokryta izolační obšívkou zelené barvy. Během startu ji chránil aerodynamický kryt, jehož součástí byl i motor záchranného systému na tuhé palivo s tahem 785 kN.

Maximální doba autonomního letu činila 14 dní.

Parametry mise

  • Kategorie: Bezpilotní zkouška
  • Kosmická loď: Soyuz 7K-OK
  • Hmotnost: 6450 Kg
  • Posádka: Žádná (bezpilotní let)
  • Místo startu: Tyuratam – Kazachstán (Kosmodrom Bajkonur)
  • Start: 28. listopadu 1966 v 11.02:00 UTC
  • Přistání: 30. listopadu 1966 v 10.21 UTC
  • Čas: 88,4 minut
  • Podrobnosti trajektorie: Typ: orbitální, centrální těleso: Země
  • Provozovatel: Sovětský svaz
  • Výrobce: Sovětský svaz
  • Stav objektu: Byl dán rozkaz k sebedestrukci
  • NSSDC ID: 1966-107A

Externí odkazy

  • Na webu Kosmo.cz
  • Na webu Space
  • Na webu NASA
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam
Sojuz-MS (2016– )
MS-01 • MS-02 • MS-03 • MS-04 • MS-05 • MS-06 • MS-07 • MS-08 • MS-09 • MS-10 • MS-11 • MS-12 • MS-13 • MS-14 • MS-15 • MS-16 • MS-17 • MS-18 • MS-19 • MS-20 • MS-21 • MS-22 • MS-23 • MS-24 • MS-25 • MS-26 (plánováno) • MS-27 (plánováno)
Sojuz-TMA-M (2010–2016)
TMA-01M • TMA-02M • TMA-03M • TMA-04M • TMA-05M • TMA-06M • TMA-07M • TMA-08M • TMA-09M • TMA-10M • TMA-11M • TMA-12M • TMA-13M • TMA-14M • TMA-15M • TMA-16M • TMA-17M • TMA-18M • TMA-19M • TMA-20M
Sojuz-TMA (2003–2011)
TMA-1 • TMA-2 • TMA-3 • TMA-4 • TMA-5 • TMA-6 • TMA-7 • TMA-8 • TMA-9 • TMA-10 • TMA-11 • TMA-12 • TMA-13 • TMA-14 • TMA-15 • TMA-16 • TMA-17 • TMA-18 • TMA-19 • TMA-20 • TMA-21 • TMA-22
Sojuz-TM (1986–2003)
TM-2 • TM-3 • TM-4 • TM-5 • TM-6 • TM-7 • TM-8 • TM-9 • TM-10 • TM-11 • TM-12 • TM-13 • TM-14 • TM-15 • TM-16 • TM-17 • TM-18 • TM-19 • TM-20 • TM-21 • TM-22 • TM-23 • TM-24 • TM-25 • TM-26 • TM-27 • TM-28 • TM-29 • TM-30 • TM-31 • TM-32 • TM-33 • TM-34
Sojuz-T (1976–1986)
T-2 • T-3 • T-4 • T-5 • T-6 • T-7 • T-8 • T-9 • T-10-1 • T-10 • T-11 • T-12 • T-13 • T-14 • T-15
Sojuz 7K-TM (1975–1976)
16 • 19 • 22
Sojuz 7K-T (1973–1981)
12 • 13 • 14 • 15 • 17 • 18a • 18 • 20 • 21 • 23 • 24 • 25 • 26 • 27 • 28 • 29 • 30 • 31 • 32 • 33 • 34 • 35 • 36 • 37 • 38 • 39 • 40
Sojuz 7K-OKS (1971)
10 • 11
Sojuz 7K-OK (1966–1971)
1 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9
Nepilotované
Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496 • Kosmos 573 • Kosmos 613 • Kosmos 638 • Kosmos 670 • Kosmos 672 • Kosmos 772 • Kosmos 869 • Kosmos 1001 • Kosmos 1074 • Sojuz 20 • Sojuz T-1 • Sojuz TM-1
Sojuz 7K-L1 (1966–1970)