Oxid manganičitý
Oxid manganičitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid manganičitý |
Triviální název | Burel |
Anglický název | Manganese dioxide |
Německý název | Mangan(IV)-oxid |
Sumární vzorec | MnO2 |
Vzhled | Hnědočerná práškovitá látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1313-13-9 |
Číslo EC (enzymy) | 215-202-6 |
PubChem | 14801 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 86,937 g/mol |
Teplota rozkladu | 535 °C |
Hustota | 5,03–5,08 g/cm³ |
Tvrdost | 6–6,5 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyselina chlorovodíková kyselina sírová kyselina dusičná (ne) zásady |
Měrná magnetická susceptibilita | 329,55×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | Čtverečná |
Hrana krystalové mřížky | a = 438,8 pm c = 286,5 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −520,9 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 53,1 J K−1 mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −466,0 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,623 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
GHS07 Varování[1] | |
R-věty | R20/22 |
S-věty | S2, S25 |
NFPA 704 | 1 1 2 OX |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid manganičitý (chemický vzorec MnO2) je jedním z oxidů manganu. V přírodě se vyskytuje jako načernalý nebo hnědý minerál pyroluzit (starším českým názvem burel). Čistý oxid manganičitý je černá práškovitá látka s výraznými redoxními schopnostmi, nerozpustná ve vodě ani v kyselině dusičné. Je však dobře rozpustná v kyselině chlorovodíkové za studena a za horka i v kyselině sírové a hydroxidu draselném.
Fyzikálně-chemické vlastnosti
Oxid manganičitý se při teplotě 535 °C rozkládá za vzniku oxidu manganitého Mn2O3 a kyslíku. Při teplotách blízkých 1 000 °C pokračuje rozklad na podvojnou sloučeninu se vzorcem Mn3O4 (oxid manganato-manganitý). Při ještě vyšších teplotách pokračuje rozklad až na oxid manganatý MnO.
Oxid manganičitý má silné redukční i oxidační schopnosti. Působením kyseliny chlorovodíkové dochází k jeho redukci za vzniku chloridu manganatého a uvolňuje se chlór (této reakce využil i Carl Wilhelm Scheele k první izolaci chlóru roku 1774):
Při působení horké kyseliny sírové na oxid manganičitý dochází dokonce k uvolnění kyslíku:
Zahřátím směsi hydroxidu draselného, oxidu manganičitého a za probublávání vzduchem dochází k oxidaci na manganan draselný, který dále samovolně přechází na manganistan draselný (díky oxidu uhličitému obsaženém ve vzduchu) a vzniklý oxid manganičitý dále reaguje opět za vzniku mangananu:
Využití
Redukční schopnosti se dnes využívají nejvíce při výrobě manganistanu draselného KMnO4. Oxidační schopnosti se využívaly dříve při výrobě chlóru, horká kyselina chlorovodíková se lila na pyroluzit a uvolňoval se chlór.
Používá se mimo jiné v alkalických bateriích a zinko-uhlíkových článcích ve směsi s uhlíkem jako depolarizační činidlo, aby tak zabránil probíjení baterie naprázdno. [2].
Využívá se dále ke katalyzovanému rozkladu peroxidu vodíku v laboratořích na vývoj kyslíku:
V organické syntéze se využívá k oxidaci allylických alkoholů na příslušné aldehydy nebo ketony.
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manganese dioxide na anglické Wikipedii.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid manganičitý na Wikimedia Commons
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV. | |
---|---|
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2) | |
viz též Trioxid uhlíku (CO3) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh2PtO5) |